Miluška

S přibývajícími roky mi narůstal i počet chorob a s nimi v závěsu přicházely i "odpovídající" léky, a to ve velkém. Na "moudré" rady lékařů, že se s tímto chátráním musím vzhledem k věku smířit, jsem tak i činila. Přesto jsem se hodně styděla za tento stav. Když se k mým tehdy dosavadním nemocem, jako byly žlučníkové záchvaty, hluboké křečové žíly, snížená funkce štítné žlázy, plicní chlamydie a polyneuropatie, přidala také polyartridida, řekla jsem si, že takhle už to nechci.

Přestože jsem moc nevěřila, že budu schopna tak zásadní změnu životního stylu, jakou Petr učí, uskutečnit, obrátila jsem se na něj s tím, že si ho alespoň vyslechnu.

Už rok jdu po Petrově cestě a jsem bez jediného léku. Riskla jsem to hned od prvního okamžiku a nelituji.

O žlučníku nemám ani potuchy, žíly nezlobí o nic více než s Detralexem, štítná žláza funguje jako při pojídání léku (potvrzeno lékařskými testy 2x, vždy po půl roce), nad nadýchanými chlamydiemi dnes pan doktor kroutil hlavou, protože zmizely či usnuly i bez antibiotik, které jsem před půl rokem odmítla brát. Tenkrát to byly dvakrát do roka hrůzostrašné tříměsíční kůry, ze kterých se moje tělo nemělo šanci vzpamatovat. Dnes mě neuropatie nechává spát i bez tlumících prášků. No, a artridita po mě chce více času a trpělivosti, ale protože teď už věřím síle svého těla, vím, že zvládnu i tuhle potvoru, a to i bez likvidujících kortikoidů.

Petře, máš mě na svědomí a já ti za to děkuji. mi. :)

Miluška Anglettová